Rozloučeni
30. 8. 2007
A proč vlastně píši? Snad ty veršíky, co lepím na déšť prstíky ve mně bolavé pocity tiší.. A až snad bolest jež v mém srdci našla slabé místo, mající tvé jméno, snad i smrt nesoucí mi před popravou věno, zhynou s poslední tvou snahou, ničit sny šlapat po nich a pálit a s holkama v noci řádit. A snad jednou není vždycky pak snad budu mít sílu pověsit tě za .´d na ostnatý drát kolíčky. Poté řeknu u svatebního oltáře, že nad tebou peklo tvé hříchy střeží a o to tady hlavně běží. Pak tvé "vyšší poslání" pošle tě z postele do hrobu, avšak pomoci ti už nemohu. LITUJI, přesto jsem ale ráda že nejsem ten, kdo si musí hlídat záda. JÁ SE RADUJI, Nejsem to já a nemusím říkat.. ..svědomí zpytuji.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář