krabice blbince

Stojí to za to, tak snad až budete mít chvíli tak si to přečtěte.

Mějte hezký den
Petr
Ať je to návod i pro Tebe
Přeji Ti, aby to byla inspirace i pro Tebe.

Asi jste to již četli, ale určitě není na škodu, když si to pěkně v
klidu pomaloučku přečtete znovu. S Alešem jsem pracoval v jedné
stavební firmě. Aleš je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má
stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi
motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den,
Aleš mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho
postoj,
pohled na danou situaci..Slovem - dodal každému energii a chuť řešit
a
poprat se s problémem. Na otázku: "Jak se máš", měl oblíbenou odpověď:
"Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče".

Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže, jak je to možné...
A tak když se mi jednou naskytla příležitost, zeptal jsem se ho na
to."Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být snad dobře naladěný stále...celý
den, každý den, celý čas! Jak to děláš?"

Aleš mi na to zajímavě odpověděl:

"Každé ráno když vstanu, tak si řeknu, že mám na výběr dvě možnosti.
Buď budu mít dobrou náladu, nebo...si mohu vybrat tu špatnou. No a já
si vždy vyberu raději tu dobrou. A vždy, když se mi přihodí něco
špatného, mohu si vybrat, že budu obětí, anebo si mohu vybrat možnost,

že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho.
Vždy, když někdo ke mně přijde a stěžuje si, mohu si vybrat - buď
přijmout jeho neštěstí, anebo se
snažit pomoci mu najít nějakou kladnou stránku života. A já si vybírám
vždy
tu druhou možnost- hledám spolu s ním ten důvod, pro který se vyplatí
bojovat
a žít dál. Hledám tu kladnou stránku života." "No, to ale není vždy
tak
jednoduché!" protestoval jsem. "Ale je," odpověděl Aleš. "Celý život
si
vybíráme. . Když si odmyslíš všechny ty hlouposti okolo, každá
situace je
ve skutečnosti volba. A ty si vybíráš, jak reagovat na danou situaci.
Ty
si
vybíráš, jak lidé ovlivní tvou náladu. Ty si vybíráš, zda budeš mít
dobrou,
anebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno ty si vybíráš, jak žiješ svůj
život." Hodně jsem přemýšlel o tom, co říkal Aleš. Krátce potom, co
jsem
odešel pryč z té stavební firmy,začal jsem podnikat sám.I když jsme se
s
Alešem už nevídali, často jsem o něm přemýšlel, když jsem se dostával
do
problémových situací, když jsem si "vybíral", jak budu žít svůj život,
namísto toho, aby jsem jen bezhlavě reagoval na konkrétní situaci. Za
několik roků potom jsem slyšel, že Aleš měl vážnou nehodu, když spadl
z 20
metrové výšky. Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho
nakonec
pustili domů se zadrátovanou páteří. Setkal jsem se s ním asi půl
roku po
té nehodě. Když jsem se ho zeptal, jak se má, odpověděl: "Kdyby jsem
se
měl
jen o chlup lépe, byl by jsem už dvojče.
Chceš vidět moje jizvy??"
To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co se mu přehnalo hlavou, když

dopadl tehdy na zem."První věc, která mi přeběhla hlavou byla, že
chci vidět a těším se na děťátko, protože manželka měla zanedlouho
rodit," odpověděl Aleš."...a hned vzápětí potom, jsem si uvědomil, že
mám dvě
možnosti: Mohl jsem si vybrat život, anebo ....smrt. Tak jsem si
vybral.
Život."
"A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí??" ptal jsem se ho. Aleš
odpověděl: "... záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to
bude
dobré. Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu na
tvářích
doktorů a sestřiček, skutečně jsem se polekal. V jejich očích jsem
četl -
toto je mrtvý člověk.Uvědomil jsem si, že musím něco udělat. " A co
jsi
udělal?", ptám se ho. No, byla tam silná nemotorná sestřička, která
na
mně
řvala, zda jsem na něco alergický. "ANO", odpověděl jsem. Lékaři i
sestřičky
zpozorněli a čekali na mojiodpověď. Zhluboka jsem se nadechl a
zakřičel
jsem: "Na vážné ksichty!"
Když se dosmáli, řekl jsem jim: "Rozhodl jsem se, že budu žít.
Operujte mě
jako živého, ne jako mrtvolu!" Aleš přežil nejen díky mistrovství
chirurgů,
ale i díky svému úžasnému přístupu k životu. Od něho jsem se naučil,
že
každý den máme možnost žít naplno.
Co prožíváš, to chceš.
Co chceš, to prožíváš.
Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme - to rozhoduje o
všem.
Jak přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne.
Proto se
netrap,co bude zítra, zítřek ať se o sebe postará sám. Každý den
přináší
dost starostí i bez toho. Kromě toho, dnes je ten den, kvůli kterému
jsi
se
trápil už včera.