Štítná žláza
Můj příběh:
V listopadu možná oslavím 18tiny, ale to záleží na hodně věcech i když jedna to může ovlivnit zásadně.
Zda chci žít. A věřte že to pro mě není jednoduchá otázka…
Už jako malá jsem měla závažné zdravotní problémy (tím nemyslím jak mi sestra naštípla lebku a já upadla do krátkého bezvědomí). Měla jsem těžkou poruchu imunity, stále jsem byla nemocná a na to se nabalovali další a další zázraky vývoje nemocí. Stále mi tekla krev z nosu, kterou úspěšně zastavili až v nemocnici, kde mi nos rozleptali kyselinou, trpěla jsem nespavostí a další. Kolem mého šestého roku se přidali silné alergie.
Ve 12 letech zjištěná aort. Insuficience. A posledních 5 let jsem měla silné stavy nevolnosti. Poslední půlrok se mi dýchá hůře
Mám překvapivě rychlý metabolismus a občas mi připadá že nedělám nic jiného než že papuluskuji. Ale nikdy jsem nemohla přibrat.
Na konci srpna se mi stal menší úraz, kde figuroval patník, let (freestyle), nouzové brzdění (spíše headslaid), už tam chybělo jen to půltunové bourací kladivo. Praštila jsem se do hlavy, měla jsem totálně sedřený pravý bok a pohnutou páteř… Pád nebyl hrozný ani to tak nebolelo (no tak jo, bolelo to v množstvím větším než velkém), ale když jsem se podívala na tu ránu byl to větší šok. Na ambulanci jsem dostala límec a byla varována, že mám opravdu znatelně zvětšenou štítnou žlázu.
Na vyšetření jsem jela do Motola, kde jsem místo plánovaných 2dnů byla týden. Hodnoty byly neobvykle vysoké. Teď beru thyrozol + prášky na srdce. Navíc mi matka dává léky co jí doporučil astrolog. Při vyšetření mi lékař řekl že mám jasnou hyperfunkci a thyreotoxikózu, operace je nevyhnutelná a bude do 3 měsíců.
Můj stav se zlepšuje rychle a proto mi řekli po 14ti dnech po propuštění že teď když se mi zmenšila můžou to odoperovat. Takže mi matka stejně nepomohla.
A jak to dopadlo? To dám vědět až podle toho jak to dopadne… Zatím vím jen že mám strach…
